V Přibicích se pokusili obnovit další zašlou tradici. Výsledek byl nad očekávání

Ilustrační foto
Autor: Přibický zpravodaj

Stavění máje začalo v době, kterou nikdo z nás nemůže pamatovat. Z vyprávění našich prarodičů, kteří již dávno nežijí, víme, že ani oni si nepamatovali počátek této tradice. Dosud nejstarší známá fotka z této události pochází někdy okolo roku 1918.

Stavění máje poslední dubnový den pořádal ten ročník přibických chlapců, který právě v daném roce šel k odvodu na vojnu. Vojna koncem 19. století trvala 8 let, před tím i 14 let. Takto se mladí chlapci loučili se svou vesnicí, byli rekrutování na vojnu, po přibicku „regruti“. Týden poté následovala taneční májová zábava daného ročníku. Tradice byla i v okolních obcích, do dnešních dnů se udržela ve Vranovicích, Velkých Němčicích. Mája se na konci dubna dodnes staví i v nedalekých Uherčicích.

V Přibicích se tradice udržovala až do roku 1998, kdy se mája stavěla naposledy, postavil ji ročník 1979. Mája se začátkem dubna přivezla (dříve z „Proklaté“, později z Hlíny) k někomu do stodoly, kam se pak celý měsíc mládež scházela a opracovávala kmen stromu. Vršek máje býval z jiného stromu a na opracovaný kmen se napojoval za dozoru znalých tesařů. Mája mívala délku okolo 25 m. I zdobení mělo svá pravidla typická pro naši obec. Z hedvábného papíru v barvách trikolóry se vyráběly mašle a Přibicím typické „bambule“. Ty se vysekávaly, nastřihovaly, kroutily a navlékaly na drát. Součástí výzdoby byl i tzv. had – pás umotaný z krušpánku ozdobený krepovými růžičkami, kterým se omotávalo napojení vršku na kmen. Věnec se zavěšoval pod hada a zdobil se rovněž bambulemi a mašlemi.

Při vynášení máje ze stodoly a samotném stavění bylo potřeba pomoci chlapských rukou. Skoro celá vesnice se po dlouhé zimě, kdy se každý většinou zdržoval doma, sešla u placu, kam se mája přinesla a stavěla. Jakmile bylo postaveno, nejodvážnější z chlapců na ni vyšplhal, aby odvázal všechna lana. Za to pak dostal „hobla“ a štamprličku pálenky. Regruti a regrutky daného ročníku potom okolo máje zazpívali tradiční píseň „Stojí borověnka borová“. Během celého stavění děvčata nalévala víno a zvala muže, aby pomohli s taháním za lana a všechny zvala na večerní taneční zábavu. Ta následovala hned poté, co se mája postavila.

O obnovení tradice stavění máje jsme přemýšleli už v roce 2020. Kvůli pandemii nebylo možno tuto akci uskutečnit, proto jsme alespoň bez účasti širší veřejnosti loni a předloni postavili malou májku na place. V letošním roce, kdy si připomínáme 800 let od první písemné zmínky o obci Přibice /Brivviz/, jsme to obnovování tradic vzali zodpovědně. Proběhly ostatky, chození tradičních masek po vesnici, kde se nám sešlo tolik peněz, že už v polovině dědiny jsme začali rozhlašovat, že uděláme stavění máje. Měla to být opět symbolická malá májka uprostřed placu s taneční zábavou. Díky vyšší míře alkoholu v krvi našich chlapů o velikonočním pondělí se nakonec rozhodlo, že postavíme „něco většího“.

Nejdříve jsme týden nespali strachem, potom jsme zase týden nespali od radosti, jak se dílo zdařilo. Po dlouhé době byla vidět pospolitost místních, souhra chlapů při stavění, příjemná domácká atmosféra. Účast napříč generacemi – nejmladší děti jak zodpovědně táhly za lano a u těch nejstarších zas bylo znát dojetí a mnohdy i slza v oku.

Do konce roku máme v plánu obnovit ještě jednu zašlou tradici. Měla by to být Kateřinská zábava na konci listopadu.

Článek byl převzat z Přibického zpravodaje